Přidat odpověď
Kat, ano, také to tak vidím.
Děti se za mého dětství hrozně moc hodnotily přes školní prospěch (a nejsem si jistá, nakolik se to změnilo), není divu, že jedničkář získal pocit, že je úspěšný a perspektivní.
Takže je asi změna, dospívat s pocitem úspěšnosti a následně se vyrovnávat s životní neúspěšností.
Obzvlášť, když si je člověk vědom svého potenciálu, který nedokázal proměnit, musí to být náročné.
Předchozí