Ropucho,
pořád se děti hodnotí podle známek, však je toho plná Rodina. Kdo nemá samé jedničky, není studijní typ, čímž je jinými slovy řečeno, že je úplně blbej.
Rozdíl oproti dřívější době vidím v tom, že za dob mého dětství se děti s horším prospěchem nebraly jako "neúspěšné", ale jako děti, co se budou výhledově živit spíš rukama než hlavou. Tehdy na tom ještě nebylo nic tak strašného, spíš naopak. Toužilo se mnohem víc po tuzérových profesích než po "kariéře" v kanclu za tabulkový plat.