Monty, pořád jsi měla možnost sebrat deku a košík s jídlem. A udělat si piknik v přírodě. Tvoje maminka též. Počasí na to bylo skvělé. Tolik kilometrů denně jsem s manželem nachodila naposledy před 25 lety.:-D a fakt nám ty dlouhé procházky po slunci dělali dobře.

A pokud né sami, nějaká louka a zavolat kamarády a poslat jim souřadnice.

Jinak sbalené kufry né, ale tašku ma moje mamka 14 dní. Čeká až zavolají z krajského centra. Zase tam asi z jednoho patra vyrobili KoVid. A jí se zdržuje zákrok. Takže nemocnice to už zase čekají dýl. Protože měla nastoupit před skoro třemi týdny a najednou telefon, že momentálně není místo. Že se museli smrsknot. To už tu bylo v březnu.

Takže co se pořád čeká Anglie a Itálie a USA.
Kdoví kolik lidí to má doopravdy? Čísla někdo upravuje. Jde o to jak.

Sama jsem si dojela na nákup do ciziny. Moc se mi líbí, že se na mě nikdo nelepí.
A vykoupat k jednomu jezeru. Lidi krásné 2-3m od sebe. Paráda.

A pak vyrážím u nás a zrovna včera manžel krotil pána co mu dýchal za krk. A to nám vadí normálně. Zase jsme zapomněli mluvit anglicky jak tu někdo radil.
Lidi jsou děsný v našem okrese máme nyní víc, než když bylo vše zavřeno. To jsme byli dlouho na nule.

Mě bude stačit, když se na mě nebude nikdo lepit a dodržovat vzdálenost. Roušku po nikom nechci. Jsou hnusný na dýchání. A pokud bude fakt 32.

Osobně bych někam taky jela,ale výlet se samozásobitelstvím je maximum. Kluci koukali na tour de France z loni. Normálně jsem zakázala sledovat. Jo je mi víc smutno než jsem si dokázala představit ještě před měsícem.

Taťku asi na jeho dárek taky nevezmeme. To už jsem obrecela dvakrát. Protože to už asi nedáme nikdy.

Došla jsem si do knihovny, půjčila neužitečný knihy a rovnám si náladu. Jezdíme si tak různě po okolí. A ukecavam denně růži( po prababičce a babičce, z nížiny do podhůří stehovanou), že musí růst, že bych ráda jeden květ. Né pro sebe. Syn už chystá auto, že poupě okamžitě odváží. Prostě se snažíme mít samé ptákoviny na zábavu.