Mívala jsem to takhle ve svém vlastním dospívání. Místo paní na úklid sem dělala doma za plat kompletní úklid. Bylo to cca hodinu až dvě denně nad rámec neplacených domácích povinností, které jsme s bratrem měli, což bylo vysávání celého bytu, denně odpadky a po každém jídle nádobí.

Když to vezmu zpětně, tak to bylo celkem vzato na houby. Pro mě. Pro rodiče to bylo asi ok, dělala jsem to dobře. Dělala jsem to cca hodinu denně a pořád jsem pak měla pocit, že jsem v práci, protože můj domácí a pracovní život se odehrával v tom samém prostoru. Při práci jsem odbíhala dělat něco svého a při odpočinku jsem chodila leštit kapky na zrcadle. No a druhak mě rozčilovalo, že to ti ostatní nevděčníci hned zasviní, když pro mně to byla taková dřina a nutilo mě to po nich uklízet i mimo "pracovní dobu".

Pak si naši najali uklízečku a já jsem šla brigádně uklízet do obchodního domu a bylo to o dost lepší. Do mé dospělosti jsem si z toho odnesla to, že děti mají své povinnosti zadarmo, velký úklid dělá bud uklízečka nebo my všichni společně, když uklízečka zrovna nechodí a nejstarší dítě brigádničí jinde.