Přidat odpověď
Četla jsem to před x lety a líbila se mi. Zrovna včera jsem koukala v Brně na "Mendláku" v klášterské zahradě na pamětní desku pochodu do Pohořelic a na román vzpomínala. Tučková má v knihách spoustu místních reálií, řazených do různých dob. To na ní oceňuju. Čtenář se dozví velké množství faktů. Forma je slabší, ale pro mě osobně není tak důležitá. Nemám z jejích knih pocit, že by v nich byli hodní Němci a zlí Češi(na Moravě/Slezsku je otázka národnosti ještě komlikovanější). Mužská proněmecká část Gertiny rodiny jsou záporáci. Mnohé Němky jou hašteřivé báby,v "bohyních" je největší haljz sudeťák - nácek - estébák. Tučková neškatulkuje, naopak, snaží se vysvětlit, jak moc propojení a komplikovaní jsme.Že se jedna holka cítí být Češkou/Moravankou(?) a její bratr Němcem. Že nejvíc konfidentů STB se rekrutovalo z lidí (sudetských Němců), kteří měli na krku nějaký ten válečný zločin (byli snadno zpracovatelní kvůli své minulosti). Že Němec z Brna a Němec(Rakušák?) z morvsko-rakouského pohraničí může mít jiný status...
V knížce mi bylo líto těch děcek, protože nikomu nic neudělala. A pak ještě vinařů, co odešli od půdy, kterou za x století piplali. A té vinné révy, o kterou se nikdo neuměl starat. A ubohého dobytka po sedlácích, který umíral ve velkém, protože nový majitel k nim nemá vztah a je mu jedno, že kráva zdechne.
Předchozí