Máme jeden společný účet, kam jdou všechny peníze a všechno se z něj platí. Já mám kartu, když ji MM potřebuje, vezme si ji. Já obvykle vyberu prachy a dám mu, kolik a kdy chce, pokud se blíží dno financí, upozorním ho na to, aby se krotil a kupoval jen nezbytné věci. On mi teda nemusí říkat, ví, kde mám peněženku a že tam jsou NAŠE peníze, ale vždycky mi řekne. Když kupujeme něco, co je dražší, domluvíme se na tom. Nějak si neumím představit, že bych koupila třeba notebook, který potřebujeme a máme na něj a nedohodla se s ním. Když si koupím třeba boty, tak se mu s nimi pochlubím. Neměla bych radost třeba z kabelky, kterou bych si koupila a tvrdila, že už ji mám dlouho. A on se chová podobně. Jeden druhého nehlídáme, ale domlouváme se. Jiný model by mi nevyhovoval.