Máme od začátku "jednu hromadu". První rok to drhlo v tom smyslu, že jsme neměli ani jeden nic :), takže "živil" kdo právě něco měl. Ale oba jsme si vzali další práce a fakt makali abychom se z toho vyhrabali (prostě jsme to neuměli s tím nájmem a samostatným bydlením - zdálo se nám to ve 20ti snadný ale nebylo ).
Já měla vlastně až do mateřský vždycky dvě práce. A manžel si našel dobrou práci. No ale i tak se stalo, že na mateřský nám příjmy zase klesly a byli jsme chvíli v mínusu. Tak si muž šel zas přivydělat o víkendech...
Jo a dali jsme si společný účet. Ale už předtím jsme věděli celkem přesně kolik kdo mà, museli jsme, abychom to právě vybalancovali. A když můj muž dostal po babičce byt (v hrozném stavu) a rekonstrukce taky něco stála, měli jsme to taky že z mojí výplaty se hradily splátky a z jeho vše ostatní.... Nakonec jsme odjeli do ciziny za výdělkem a podařilo se aspoň část,, takže jsme mohli s menší hypo postavit dům - na tom byla taky dohoda ještě před odjezdem.... (co podřídíme a za kolik).
Teď jsme se radili - přišla jsem v prosinci o práci a hledala novou, a moc možností nebylo, tak jsem vzala práci s menším plazem než předtím. To jsme probrali spolu, jestli je to ok. Nakonec jsem ráda že ji mám, v téhle době... Hypotéka ještě není doplacena tak aby to vyšlo.
Takže fakt to probírame dost detailně. A je to potřeba. Třeba se nám rozbila jímka a nová stala 50t.... To nenajdeš na ulici, a vyřešit musíš hned - čili se vybrala nějaké spoření dětem... Tohle máme taky oba v merku. Prostě je toho hodně co se točí kolem peněz, a hádat se kvůli tomu nebo nevědět mi přijde blbý až nebezpečný.