Už před svatbou jsme si tyto věco dohodly. Účet máme dnes už 18 let jeden společný a peníze, které na něj přijdou jsou nás obou - disponujeme s nimi oba, domlouváme se na investicích... Kolik kdo vydělává víme úplně přešně. Mám za sebou pár operací a na pár měsíců jsem přišla o větší část příjmů - nikdy mi nenaznačil, že mě živí - asi bych mu to i měla problém odpustit kdyby měl nějaké takovéto řeči, protože jsou věci, které člověk neovlivní. Doma máme úkoly taky různé - on vydělává víc, ale taky prací u PC tráví výrazně víc času než 8 hodin denně, takže zajišťuje hlavní finance pro celou rodinu a já zase zajišťuji vše, co se týče domácnosti, prací na zahradě a okolo domu (ty které zvládnu, které nezvládnu samozřejmě udělá on). S dětmi uklízím, po něm se nic z tohoto nechce. Jen tedy občas vaří, protože vaří opravdu dobře a samozřejmě případně pomůže s tím, s čím je potřeba - nákup, vyklidit myčku, pomáhá s učením dětí když je potřeba... a třeba řeší vymalování domu, tapetování, různé opravy...
Myslím, že najít společnou cestu tímto vším je základ. Neumím si představit žít tak, že se budu celý život užírat s kým to žiju