Máme odjakživa peníze společné, ale my to asi takhle nějak měli nastaveno z domu, míval to tak doma skoro každý, myslím.
A zůstalo to tak...větší výdaje konzutujeme a zvažujeme, boty apod. si chodíme kupovat a druhému to neříkáme :), to neberu jako větší výdaj. peníze navíc "spravuju" já, desetiletí, a myslím dost dobře, takže to prostě oboustranně funguje, vím, co si můžeme a nemůžeme dovolit.

To, jak to popisuješ, velmi smrdí. Hlavně to, že neříká o věcech, které by už vám měli být společné...hospodaříte už přece spolu, minimálně byste se měli o svých zásadních rozhodnutích bavit...
Určitě bych se k němu nepřipoutala dítětem, ani stavbou domu. Tohle totiž nemůže dlouhodobě fungovat, je v tom degradace partnerky.
někteří lidi se špatně dělej o "své"...a s těmi se blbě žije, taky máme v rodině podobného, i když v menším měřítku. Na věci druhých si dělá nároky, o své se dělit nechce, do toho nikomu nic není.
Pryč od takových lidí...nemyslím, že by ten přístup změnil, to už je vevnitř v tom člověku. A přes peníze a majetek se slabší partner dá velmi dobře ovládat. Kor když jsou pak děti a společné-nespolečné bydlení