Já se o tom s mužem bavím tak, jako o všem ostatním. Účty máme každý svůj, výdaje máme rozdělené tak nějak na půl, oblečení a boty si kupuje každý sám, větší výdaje zkonzultujeme a platíme dle situace. Vlastně se na všem nějak domluvíme, aby to bylo fifty fifty a nikdo neměl divný pocity. Kolik kdo bere si říkáme, muže to teda nikterak nezajímá a já to zase zapomenu. Takže se občas zeptám kolik bere a kolik má peněz a občas se mu zase pochlubím já. Vedu si domácí účetnictví a dělám si rámcové rozpočty do budoucna. Finančně si vlastně jedeme každý na sebe a přitom spolu. Máme v tom svobodu i důvěru. Jsme soběstačné jednotky, kdyby něco. Každý máme vlastně i svůj vlastní majetek. Takže nikdo není na nikom závislý.