Mariano, vidím to podobně
původně jsme měli s mužem každý svůj účet a platili tak nějak na střídačku, jak se zrovna hodilo, pak jsem začala mít potíže se svou bankou a zároveň jsem odcházela na md, takže jsem svůj účet zrušila, muž mi přidal oprávnění na svůj účet, vlastní kartu a od té doby máme společný účet... jediné mínus vidím v tom, že kdyby se s ním něco stalo, budu muset řešit, že je jediným majitelem účtu - v KB mě pravidelně ujišťují, že připravují změnu, abychom mohli být rovnocennými vlastníky oba, ale v reálu nic nového není...
o výdajích se normálně bavíme, když chceme něco většího diskutujeme to spolu - když chce něco muž, říká "hele není to blbý?, já bych jel na fesťák, ale jsou to 4 tisíce, mám si koupit lístek hned nebo to radši nechám na místě?" na což odpovídám "udělej to jak myslíš" - na pohled zbytečná konverzace, v reálu mi dává možnost říct "víš, že jsme slíbili, že ten víkend jedeme k sestře" případně kdybych měla pocit, že utrácí moc, asi bych mohla říct něco jako "4 tisíce, to není zrovna málo" - jenže to se ještě nestalo, on kdyby to bylo moc, tak o tom ani neuvažuje no a když chci něco já, říkám "viděla jsem krásný šaty, ale jsou dost drahý, nevím, jestli je chci za ty peníze" on se na ně koukne, zkoukne cenu a odpoví "ty by ti slušely, už sis je objednala?" a já na to "no já nevím, myslíš, že to stojí za to?" načež mě přesvědčí, že jo - není to z mé strany žádná hra, jsem hrozně nerozhodná, když mám utrácet za sebe no a když se mu zdají drahé, řekne něco jako "a unosíš to?" nebo když se mu nelíbí "já nevím, nechceš kouknout po jiných?"