Tulipánko, banka, která ti hypotéku dala, tě vyhodnotila jako zodpovědnou a schopnou úvěr splácet. Jsi samoživitelka dvou dětí, a tento stav zvládáš už předpokládám několik let, klobouk dolů, sama sobě sis dokázala, že jsi zatraceně dobrá. To, co zvládneš ušetřit si s láskou dávej stranou a přestaň se bát, nebála ses doteď, kdy jsi na to byla sama, proč by se to mělo podělat teď, když jsi sobě i okolí dokázala, že to zvládáš?
Máme v rodině x případů, kdy dotyční zůstali raději v nájmu nebo bydlet v majetku jiných osob, aby si nemuseli vzít hypotéku, které se děsili. Sami do nás s mm neustále rýpali, že jsme už jako velmi mladí do hypotéky šli. Nikdo z těch někdejších rodinných kritiků neskončil zabezpečený alespoň vlastnictvím garsonky a všichni se nakonec víceméně dostávali do dramatických situací, kdy v pokročilém věku hystericky řešili, jak přijít k vlastnímu bydlení. Řízením osudu se z výhodných smluv o pronájmu na dobu neurčitou stávaly nevýhodné smlouvy na dobu určitou s výpovědní lhůtou. Ve dvou případech přišel dopis "buď tak laskav a do týdne vypadni" (bydlení bez smlouvy). Neskutečnými peripetiemi a s vypětím sil se hledalo útočiště, hodně jsme pomáhali, poskytli ručení, něco zakoupili a splácíme my sami.