Já. Mám dvě děti, jsem hlavní živitel rodiny.
Zvládám, ale nezastírám že je to psychicky náročné, když je na to člověk jeden.

Ale já investici do nemovitosti považuju za rozumnou. Pokud má člověk možnost, tak rozhodně raději hypotéku než nájem. Ale to je tady evergreenové téma.
Kdybych v budoucnu nezvládala splácet, kdyby se cokoliv stalo, tak prostě prodám a přestěhuju se do něčeho menšího, levnějšího a apod.

Vlastně ta nemovitost je i taková moje jistota, splácet budu ještě roky, a možná že až vylétnou děti z hnízda tak to prodám ještě dřív než hypo skončí. Pro jednoho to bude zbytečně velký.
Ale vím že mi po případném prodeji a vyplacení hypo by mi už teď snad zůstalo dost na nějaké minibydlení. A cena nemovitosti jde spíš nahoru.

Mám slušný příjem, ale kdyby něco, tak pořád líp se to bude řešit s nějakým majetkem než s žádným. A věřím že dokud budu zdravá, zvládnu nás uživit. No a nedejbože kdybych zdravá nebyla, tak už v tý nemovitosti mám něco našetřeno.

Ale mám taky skvělou rodinu, a vím že kdybych potřebovala překlenout nějaké krizové období že mi pomůžou. To psychicky pomáhá.

Nicméně mně teda mnohem víc děsí jak bych vyžila jako jednotlivec jednou z jednoho důchodu, já už asi nejspíš zůstanu solo. Takže do tý doby bych ráda měla splacenou vlastní nemovitost.