a sociální jistoty Hádáme se čas od času s manželem, který různým lidem v okolí i televizním hrdinům vyčítá, že si nabili ústa - a já už roky pěním a ječím, že jak jinak, než vlastní (i blbou) zkušeností si člověk utříbí, co vlastně v životě chce a potřebuje...především prostřednictvím krizí se člověk nějak posune a "navrací sám k sobě". Když jsme koukali poprvé na premiéru Vůně vanilky a MM rozvíjel svoji teorii o pitomé hlavní hrdince (Annie, Onč), která podle něj blbne na kvadrát, myslela jsem, že ho umlátím přítomnými předměty, jak jinak než tím vyvolaným třeskem měli ty postavy přijít na to, co chtějí?
První vztahy poděláme, první pořízené štěně zkazíme, první byt zřídíme svým nevytříbeným pseudovkusem, dokonce i první dítě je tak trochu zkušební prototyp