"uplyne 30 let. Což je sice "jen" polovina dospělého života, ale pouze matematicky. Je to ta důležitější část, rozhodující."

Ruth, myslím (a doufám, chlácholím se), že nejde první čtvrtstoletí dospělého života požadovat za důležitější, rozhodující. Pořád může být hlavně zkušební, testovací, doba na nabíjení si mordy, pády, krize. Klid, nadhled, pohoda může přijít ve 30 i 50 nebo 60. Rozhodující je prvotní výchozí stav (např.20 let, kdy je člověk blbej až to zvoní) a finální stav (posledních pár let života, kdy už většinu věcí víš a chápeš). Ale takhle to cítím já, protože věřím na minulé a budoucí životy a na vesmírný management, který rozhoduje při početí asi takto: "pulče, tak co ti vybereme, že v tomto životě poděláš a budeš si sakra dlouho máchat čumák - tak třeba tohle, tos ještě neměl..."
V 45 i 50 máš pořád více než polovinu dospělého života před sebou. Anebo jenom plácám játrama, abych si připadala děsně mladá, nevím