Valkýro, u nás to třeba začalo přese mě a postupně se mnou za ní začal chodit i manžel na kafe a kus řeči, takže jsem manžela opravdu přemlouvat nemusela - taky bych mu v tomto směru nemohla poroučet, ale to naštěstí nebylo potřeba - ke stáří má větší respekt než já. Jen jsem ho vždycky požádala, že paní Zelená by potřebovala pomoct s tím nebo oním a buď si čas našel nebo nenašel. No a vlastně později, jak už jsme si tykali, tak ho o pomoc požádala sama. Většinou si ho našel nebo ji poprosil, že teď fakt nemá čas ať poprosí bráchu, že ten to taky bude umět... zkrátka domluva no. A taky jak jsem psala, ona nám pomáhala taky - třeba PPL, DPD k ní vozili naše zásilky když jsme byli v práci; dohlížela nám na děti když jsem potřebovala... když děti něco potřebovaly taky za ní mohly zajít - s radostí je přijala... Když ona jela na chatu nebo na dovolenou věděla, že se jí postaráme o dům a zahradu a stejně tak se snažila ona pomoct nám. Když potřebovala něco zaplatit přes elektornické bankovnictví přišla k nám a manžel jí to zaplatil... když to teď tak píšu měli jsme k sobě navzájem absolutní důvěru. Měla takový hodně břitký a milovala dvousmyslný humor a paradoxně s mým mužem si velice v tomto směru rozuměli, a to až tak, že občas to velice těžko nesly její děti Dlouhé zimní večery s ní byly úžasné - vydržely jsme dlouhé hodiny sedět, debatovat, smát se... když měla vzpomínací, tak jsme spolu i plakaly... prostě byla super a chybí Navíc i to, že sama něco neumím spravit... opravdu neznamená, že jí nemůžu pomoct najít telefonní kontakt nebo zavolat tam či onam, aby jí poslali technika. Moje zkušenost je, že staří lidi mají peníze, ale neumí si často zajistit správnou pomoc.