Tak takováhle žádost na ulici by mě asi docela zmátla :) Předpokládám, že šlo o záměnu za někoho jiného, tak bych se to asi s paní snažila rozšifrovat, s kým si mě plete.

Jinak nikdy předem neslibuju jistou pomoc za někoho jiného, takže bych rozhodně nepřislíbila pomoc manžela. Poskytuju pomoc jen sama za sebe, v tomhle případě - pokud by se to ukázalo jako skutečně adresované mně - by tedy mohla moje pomoc spočívat v tom, že o to manžela požádám, aniž bych ale zaručovala, jak se rozhodne on.

Jinak je teda pomáhání cizím, zejména hodně vzdáleným cizím, často podstatně snazší než pomáhání blízkým, protože u blízkých má člověk tendenci posuzovat motivace a okolnosti a tak vůbec (což je pro mě ostatně zarážející i v tom úvodním příspěvku, ty poznámky o dostatku vlastních dětí a tak), zatímco u těch "dáááleko předááleko" je tohle pokušení slabší a nemusí se s ním tolik bojovat, aby se člověk k pomoci přemluvil :)

O své konkrétní pomoci tomu či onomu mi není příjemné veřejně psát. Ať neví levice, co činí pravice :)