Přidat odpověď
"Aspon já jsem si teda často, když byl syn malý, o prázdninách posteskla, "škoda že nejsem učitelka"."
Zažila jsem několik matek, které se ze stejných důvodů vrhly do školství. Měly kvalifikaci, nebo jim chybělo málo k dodělání. Před nástupem a těsně po nástupu do školství měly tendenci radit všem okolo a do všeho mluvily – a pak byly zhruba půl roku v naprostém šoku. Únava, děti, rodiče...všechno je naprosto semlelo. Situace se znormalizovala až cca po 2 letech, kdy pomalu přestávaly padat na ústa.
Jedna po 3–4 letech totálně vyhořela (řekla bych, že ji zničil naprostý nepoměr mezi tím, co zvládla a tím, co si myslela, že by měla zvládnout) a dnes pracuje raději u zvířátek.
Předchozí