Část kopru jsem stihla sklidit v červnu, když se mi zdálo, že kopr půjde do kopru. Začínal lehce žloutnout a ztrácet kondici. Zbytek zežloutl a uchřadl k smrti. Letos jakoby pro něj byla fatální přemíra vláhy, přívalové, ubíjející deště. Asi uhnil. V suchých letech zase uschl, neb ho sály kořenové mšice. S koprem mě to štve, potřebuju ho hodně a mám ho málo. Kdysi, jeden rok jsem ho měla na přepravky. Od té doby je to dřina a zmar.
Taky mě štvou rajčata, též jdou do kopru. Plíseň. Cukety též zahnívají. Ještě, že nás pěstování neživí. Je to dřina a věčný boj s něčím.