Pro mě je třeba odbourání sacharidů tak nekomfortní, že to nedám. Neumím si představit nejíst přílohy k obědu a chleba k večeři. Zeleninový salát s masem nebo sýrem, případně zeleninová polévka (nehledě na ten vopruz to muset připravovat) mě prostě chuťově neuspokojí a ani dlouhodobě nezasytí. Jako jo, jsem schopna to krátkodobě s vypětím všech sil vydržet. Ale to jaksi nic neřeší. Je třeba jíst tímto způsobem dlouhodobě, asi už navždy, což nedám. Totéž se týká jakéhokoli dietního plánu, všecko jsem schopna vydržet jen velmi krátkodobě, tak měsíc, víc ne.
Takže jsem na tom jako Valkýra - vím, co by zabralo, ale nemám vůli to vydržet. A v současnosti se do toho ani pouštět. Ano, štve mě, že jsem tlustá, do 40 let jsem vážila 49 kg (při stejném stravování a životním stylu), pak jsem díky AD přibrala za půl roku 10 kg a od té doby to už jede nahoru. Občas jsem zkoušela zhubnout, párkrát se mi několik kil povedlo shodit, ale jakmile jsem začala jíst normálně (tj. tak, jak mi to vyhovuje), okamžitě kila zpět.
Rezignovala jsem.