Filipe, a víš jak vypadalo ovoce ještě před nějakými tři sta, čtyřista lety? Zdaleka nebylo tak velké jako dnešní ovoce... vem si lesní jahody vs. zahradní jahody... nebo tady ten meloun ze 17. století, který má černá (zralá) semínka, ale velmi málo dužiny... nebo jestli ještě pamatuješ různá pláňata (jablka) co se dala najít u silnic a podobně....



jinak ano, ryby atd. - vsadím se, že by nepohrdli ani různými brouky a drobnými hlodavci... nakonec i ta vejce byla nejspíš menší (pže nebyly slepice z Číny) - spíš křepelčí atd...


Jinak jestli někdo stojí nebo nestojí o to být velký - v okamžiku, kdy malý vzrůst je známkou nějaké výživové nedostatečnosti, tak to imho problém je.
Ad že jsme zvyklí na obilí - no nejsme - a znám spoustu Evropanů, kteří v dospělosti přestali snášet mléko / lepek... ne vysloveně alergie, ael intolerance (průjmy atd.). Já kupříkladu snáším mléko a mléčné výrobky - ale nemůžu ten lepek. Moje kámoška to má naopak - nemůže si dát ani trochu mlíka do kafe. Kupodivu se to projevilo až kolem čtyřicítky - kdy člověk furt přemýšlí, proč je tak zle.... tím se dostáváme k těm umělým / procesovaným potravinám - při průmyslovém zpracování se dějou věci jako že v buřtech je laktóza a v jogurtech je lepek... takže to je další důvod vařit si sama. Já mám štěstí, že ve stopových množstvích mi lepek nevadí (takže nemusím podrobně zkoumat každý kelímek se zakysanou smetanou), ale jsou lidi, kterým vadí fakt i minimum....

Dále si myslím, že by člověk měl tak nějak poslouchat své tělo. A jíst, když má "hlad" a ne proto, že zrovna je dvanáct hodin. A tak jako ve čtyřiceti jsem jedla hodně masa a bílkovin, v padesáti už na to nemám tolik "chuť" a naopak se ze mě stal požírač zeleniny. Ten metabolismus se zase zpomalil a přešaltoval na jinou rychlost.