"Pamatuju si ale na jeden silný zážitek, byla jsem se psem na procházce někdy navečer, šla jsem po rozkvetlé louce plné kopretin a byl nádherný podvečer. A přemýšlela jsem nad tím, jak je u nás krásně. A ono fakt je.... "

Tý jo, tak v tom žiju pořád, nedokážu si představit to mít jen někdy. Zrovna než jsi to napsala, tak jsem seděla s karanténním obědem na houpačce a říkala si, jak je to všechno nádherný (sluníčko, žlutá růže kvete, modrej brouk sedí na zeleným listu, rajčata dozrávají, pavouk kvete pavučinu, ptáci křičí za letu, kočka přede a chce taky na houpačku, listy se třepetají ve větru, támhle je na novém keři první zralá borůvka a do kafe spadla muška, ale dala se zachránit, záda bolí už míň,......).