Yuki, co s tím? Myslím, že nic. Myslím, že už by hlavně školy měly fungovat v co nejnormálnějším režimu. Pokud jde o naši rodinu - mám doma mámu skoro 90, já jsem 50+ (blíž k šedesátce). Jenže se nemůžeme izolovat od světa. Přijíždějí moje dospělé děti s partnery, potkáváme se s příbuznými, jedna dcera má praxe v nemocnicích, další brigádu v supermarketu, dospívající tráví léto s kamarády - na koupališti, na diskotéce - tu považuji za rizikovější prostředí než školu, ale co nadělám. Pochopitelně, kdyby začal narůstat počet úmrtí na Covid, asi bych zase víc na všechny tlačila, aby byli opatrnější, ale teď mi opravdu připadá, že je to prostě jen jedno z mnoha nebezpečí, které jsou součástí života.