„Znám rodiny, co by klidně mohli mít hezčí nebo ještě kvalitnější vybavení domácnosti, ale raději dělá rezervy na vzdělání, studium v zahraničí nebo na lepší dovolené...“

Jas,
ale to je přece daný prioritami té které rodiny. Vy tu předestíráte nějaký model ala televizní reklama, kde všichni bydlí v domech/bytech zařízených podle posledních trendů, jezdí novými auty, mají ty největší televize, nejvetší bazény, jezdí na nákladné dovolené atd., a když to nemají, tak je to proto, že jsou šetrní a dělají si rezervy, i když by to mít „mohli“. Já znám poměrně dost rodin v různých příjmových kategoriích, ale vzhledem k tomu, že nikdo z nich není ten zmiňovaný Kellner, logicky si nemůžou dovolit všechno, ale kupodivu ani „všechno“ nechtějí, protože pro ně konkrétně to nemá žádnou cenu. Takže to, že radši jedou na dovolenou, než aby si koupili novou sedačku do obýváku není tím, že jsou uvědomělí a zodpovědně šetří, ale tím, že na dovolenou jet chtějí, zatímco sedačku mají na salámu. Na druhé straně se tu okázale pohrdá prioritami pubertálních dětí, z tzv. výchovných důvodů, protože to či ono je z hlediska rodiče rozcapenost nebo „zbytnost“, za kterou přece nebude vyhazovat peníze. Tak buď sami ti rodiče žádné takové „rozcapenosti“ neprovozují a pak chápu jejich postoj, nebo provozují, ale s pocitem, že ty jejich jsou nějak ušlechtilejší a „správnější“, a to nejen nechápu, ale dokonce pokládám za dost nezdravý.