"Kdysi, v devadesátých letech, když jsem si koupila auto... "co s ním budeš dělat?" (budu s ním jezdit), "kdo ti ho bude opravovat" (odvezu ho k opraváři, tak jako ty). Pak jsem autem přijela na třídní sraz a třídní měl nějakej dotaz jako jestli mi manžel půjčil auto - tak jsem mu řekla, že manžela nemám a auto je moje."

Jo, to byl jeden z problémů mého manželství. Kupovala jsem všechna auta (asi 5), což manžela sice štvalo, ale třeba prodavači měli vždycky tendenci obracet se na něj a nikdy na mě. V servisu ze mě dělali tak dlouho debila, až jsem začala jezdit jinam. Šla jsem zaplatit zájezd, který jsem vymyslela (byla to cesta na míru na počátku 90. let), domluvila, objednala – ale v cestovce trvali na tom, že ho napíšou na mého tehdejšího přítele.