Májo,
nemám na to papír a kromě těch "asiaspíků" mám ještě dceru, takže nemůžou hrát přesilovku.
Jestli dobře počítám, tak staršímu je třináct - to je věk, kdy to imho mezi klukem a otcem bouchne i v normálních rodinách. Jak dva kohouti.... Otci je třeba domluvit, respektive mu vysvětlit (aspíci nejsou blbí, racionálně obvykle uchopí, že tohle je nějaký přirozený vývoj), že je třeba trochu polevit v deptání juniora - a juniora je třeba odkrvit a zaměstnat. Ideální by byla brigáda (ale kde jí brát, ve třinácti letech, že - ale u nás třeba junior ve stájích vyklízel jedné ženské stání) - ale tak alespoň přihodit povinností (u nás se třeba synek naučil vařit jednoduchá jídla typu šunkofleky - kupodivu se mu to zalíbilo, aspíci jsou rádi připravení a on teď vidí, že by si dokázal samostatně udělat teplá jídla, kdyby musel - samozřejmě jídlo pochválíme, poděkujeme, že uvařil) - ale nezapomenout přihodit i nějaká ta práva (třeba zrušit večerku - u nás je pravidlo, že nesmí budit ostatní, takže neexistuje televize puštěná ve tři ráno - ale jestli si ve tři ráno ve svým pokojíčku pouští něco do sluchátek, tak je nám to šumák).
Synek chce být dospělý - tak je potřeba ho v tom podpořit.

I s tím výletem - mohl by mít víc hlasovacích práv. Zaúkolovat ho, ať najde na interentu, co je v místě zajímavého (klidně napřed s "návodem" - chceme do Jindřichova Hradce, tam je někde úzkokolejka, najdi kdy kde jak a za kolik jezdí).

Od určité fáze (a nevzpomenu si, v jakém věku dětí jsme s tím začali - ale řekla bych že kolem těch třinácti) mají děti jako validní možnost zůstat doma. Ono taky různým napnelismům pomůže, když se ty lidi den dva nevidí... jedno dítě třeba jezdí rádo lyžovat, tak jezdíme hodně spolu, druhé jezdí jen když je to fakt celorodinné a pak se stejně půlku doby zašívá v bufáči ). No a tím, že se rodina se mnou "vystřídá", tak já mám těch výletů a lyžování nejvíc a brtníci si můžou na střídačku brtníkovat )