Majo, téma se hodí, právě jsme se vrátili z výletu. Teda nevím, jestli má mé přispění nějakou platnoust, když jsme jen dva, ale s magorskýma kočkama, denním stykem s babičkou a nejchytřejším dědou na telefonu plus občas máklý tatík jsme familie jak ze šaškecu taky :)

My jezdíme na výlety s mamkou, tedy tři, Riška-babička-já. Já jsem vůdce, organizátor, hledač/bloudič, řidič, platič, uklidňovač atd. Naplánuju pečlivě předem trasu, nesmí být moc dlouhá, vím, kde bude zastávka na čurání a cígo, pak max půl hoďky dojezd. Na místě pro každého něco, ostatní se přizpůsobí a dočkají se toho svého.
Dneska to byly Beskydy, jezdíme přes Ostravicu nahoru na Samčanku, tam pochodíme po lesích, dáme sváču v lese na kládě, cestou zpátky v hospodě kofola, pak sjedem dolů na peřeje a jídlo na Myslivně.
Dnes jsme to vzali z druhé strany Šance, kde to teda neznám, zastavili jsme se u pomníku Maryčky Magdonové, pokračovali na Gruň, na Charbulák, tam nechali auto a vyšlápli si až na Švarnou Hanku. Pro Rišku pěkné, že jsme úplně na vrcholu, hřebenovka, že vidíme celé hory všude kolem. Pro mamku krásný dřevěný kostel. Já spokojená, že tam není tak horko, výhledy nádherné, jen mi vadilo, že se jde po asfaltce, myslela jsem, že cesta povede lesem.
Negativa - Riška ztracený, tady to neznám, co tu budem dělat - na podzim tam byli se školou, šli i s vozíkem od toho Charbuláku, jak to začal poznávat, celý rozkvetl, dokonce nasadil tempo - ale to nepoznáš, mluví blbosti jako "ten pařez/krávu/díru v cestě si pamatuju"; mamka naštvaná, že zrovna do kopce nám pere slunko, ale přizpůsobili jsme rychlost a byl to krátký úsek; no a na Hance cedule, že se nevaří - neva, aspoň kofola a nanuk a měli jsme svačinu, tak co. Cestou zpátky už bylo pod mrakem a fajný větřík, stavili jsme se ještě v Podolánkách na tajemném místě s kapličkou a pramenem a pak na jídlo u nádraží, Čeladná teda jede, mraky lidí, aut, restaurací, kaváren, plno nové výstavby..

Scény jen dvě, ale to bych mohla psát do alejujá a kdo by to četl :)

Hlad a únava jsou rizikové faktory, dobré mít něco sladkého po ruce.

Magoři - těch je plný svět, pojem mám spojený v jiném významu. Zaběhli jsme do kauflandu jen pro rohlíky v té pekárně vpředu, stál tam jeden chlapík, opitý jak to, mával stovkou a vyzpěvoval, prodavačka ho dvakrát prosila slušně, ať zaplatí nákup a odejde, pak vzala telefon, že zavolá ochranku, chlapík přidal na hlasitosti, ale podal peníze. Potěšilo mě jak to Riška ustál, měl sic oči přes celou hlavu, opřel se o mě celým tělem, tak jsem cítila jak se třese, ale nic víc, jen prostě zkameněl, v křeči čekal, chlápka jsme oběšli obloukem, ztuhlého jsem ho vystrkala ven a tam jen svým nově zhrublým mocným hlasem pronesl svoje "já chci domů", dobrý, to už je za rohem. V autě jsem ho pochválila, jak to ustál, před barákem už byl normální. Teď už je okoupaný a než skončí zprávy nechávám ho u xboxu vyčistit hlavu .)