Vzhledem k tomu, že jsem měl i já šílené dítko (ve 4 dg ADHD, kde psycholožka nám ho vrátila po dekonstrukci kanceláře, že tak únavné dítko neměla), tak jen pár příběhů:

Když se začal v postýlce stavět, tak se dokázal vytahnout za ruce nad úroveň žbrdlení (v nejvyšší poloze) a hop po hlavě na zem. Tím skončilo spaní v postýlce, přemýšlel jsem o síti na postýlku shora. Nevěděl jsem kde pořídit klecové lůžko dávno před Rowlingovou.

Když ještě nechodil bez opory, pouze sunul před sebou židli, dosunul jí k oknu, u kterého byla parapetová skříňová stěna spolu s krytem na topení (starý byt). Vylezl v nestřeženou chvíli na židli, následně na parapet a už se šinul k otevřenému oknu. Podezřelé ticho přivolalo manželku. Od té doby se nevětralo bez dozoru řadu let (stará okna se nadala příliš zajistit).

Manželka napustila vanu ma koupání, syn se batolil a odběhla pro něco vedle. Když se vrátila, ležel syn ksichtem dolů ve vodě (oblečený). Později stihl v podobné situaci asi v 5 jako první doběhnout k dcerce (2,5), která takto skončila v brouzdátku akvaparku, když uklouzla a jako hrdina ji vylovil.

Moc rád cumlal šňůry, zvláště elektrickou, z níž vytáhl holicí strojek a příjemně vrněl v rytmu 50 Hz. Přitulil se k žehličce po částečném vychlazení odklizené do skříně pod dřezem. Měl jí hezky otisklou na tvář.

Když jsme ho vedli za ruku, rozhodl se vyškubnout takovou silou, že si vykloubil lokýtek. Nevěděli jsme, jestli říká bolí, bebí, nebo něco jiného, tak jsme mu do ruky dali bombón. Nedal si ho do pusy, jelo se na chirurgii. Měli na to velmi pěkný grif, po nasazení ho to hned přestalo bolet. Když to zopakoval na výletě v Děčíně, tak už to tak dobře neuměli a měl to týden bolavé.

Miloval lézt na prolejzačky s velkými dětmi, akorát nevěděl jak dolů, tak se prostě pustil. V nestřežené chvíli manželce (kolem 4l) přelezl přes plot do zamčené cizí zahrady ve vilkové čtvrti. Žena byla pomalejší a silnější a měla na sobě lodičky. Tvrdila, že k sukni se tenisky nenosí. Naposled... Naštěstí tam nebyl zlý pes.

V ozdravovně v 5l spadl z keře cca 50 cm na hlínu tak, že si prokousl dolní ret a vrazil do dásně horní zuby. Přijela pro ně pomalá rychlá (na okrese 2) dvanáctsettroska sanitka a odvezla je do nemocnice v okresním městě. Já musel sehnat auto, dostat se za nimi. Kamarád měl jen veterána Ladu VB a několikrát nás stavěla policie, s nostalgickou touhou se podívat dovnitř. Následně nás převzali v Praze tchýňáci, protože v okresním městě nebyla zubní pohotovost. Tak pokračoval do pražského Motola, kde mu ty zuby vyndali.


Závěrečná akce, než roli převzala dcera, byl pád z mlynářských schodů z interiérového patra v bytě na Vinohradech. Učitel mu dal za odměnu za čtení čtenářské besídce (dyslektik) někdy v druhé polovině 1. třídy pravý indiánský šíp (tupý na naší žádost). Během pádu ho syn chránil jako oko v hlavě, no rozhodně víc než koleno, do kterého si ho bodnul. Jako správný bojovník si ho hned vytáhl, takže manželka nesnášející krev viděla jen malou ranku a tu zalepila. Večer jsem s ním byl na návštěvě přátel a přestal chodit a ohýbat tu nohu. A dostal teplotu. Tak následovala další návštěva na naší oblíbené dětské chirurgii.

Tam změřili hloubku vstřelu, kolem 4 cm. Dostal sulfonamidový zásyp, jako správný voják (to už měli v lékárničce Britové za WW2) a zalepili to jen lepícími stehy. Ale tu teplotu, tatínku a maminko, to nemá od té nohy, na to je to brzo, to je těch pár teček na čele. To jsou plané neštovice... Syn zvládl obojí, dětská doktorka ho chodila převazovat, aby nemusel dopravou na infekční na Bulovku. Dcerka měla ještě méně teček, než syn. Ale žena s tím nakonec na Bulovce ležela v ohrožení života.

A vy si myslíte, že můžete JEN TAK otevřít ve třídě okno.

Myslíte, že někdo nehodí po kolemjducích občanech pytlík, nebo lépe balónek, či nejlépe prezervativ s vodou? Svačinu - "ona mi vypadla"? Houbu, bačkory spolužáka? Že nebudou nacvičovat evakuaci třídy? Atd.