Jen přidám, že občas pociťuju nedostatek osvěty v těch reakcích na něco nepříjemného.

Kamarádka se potácela z baru a ptala se, proč jsme jí nepomohli zbavit se toho slizkýcho otrapy. My ostatní jsme se ale shodly na tom, že se před ním nakroucala a dál rozvíjela jeho styl konverzace a vůbec se tvářila potěšeně, že nešlo poznat, že jí to vadí.

Nebo naopak já konverzovala s nějakým chlapem, protože mě to zajímalo, a jeden spoluhráč to bral tak, že mě ten člověk otravoval (což nebyla pravda, bavila jsem se s ním ráda a oboustraně korektně o odborných tématech).

Přijde mi, že že spousta žen se vymezit nebo ohradit neumí, ani před cizími, ani před rodinou. Sama jsem to svoje děti učila docela brzy, protože u mě v rodině se nějaký asertivní chování nepěstovalo. Žena musí vydržet všechno, chlapi jsou od přírody takoví a makoví a lepší je tedy nechodit do hospody a radši večer nikam.