Kat,
ono je to složitější. Společnost díky vědecko-technické revoluci a s tím souvisejícími záležitostmi předběhla evoluci, a biologicky je každý druh nastavený na ostražitost vůči jinakosti. Je pro něj ohrožující. A to i v rámci vlastního druhu, kde probíhá poměrně tvrdá selekce. Takže člověk je stále primárně „nastavený“ na to, že být jiný je špatný nebo minimálně horší než „být jako ostatní“. A to, že si někde přečte „většina obětí/velká část obtěžování má trauma“ v něm buď posílí pocit, že jeho negativní pocity jsou vlastně taky trauma a tím pádem je v pořádku, nebo vyvolá obavy, jestli je v pořádku, když trauma nemá a jestli ho vlastně taky nemá a jen ho „nevytěsnil“.
Pro zjednodušení příklad – v článku o nějaké v podstatě banální nemoci bude uvedeno, že „ve výjimečných případech se po prodělaném onemocnění může projevit ztráta zraku“. Tím, že je vysloveně zmíněn „výjimečný případ“, většina lidí, kteří tu nemoc prodělali si oddychnou, že jsou normální, že spadají do většiny, a kontrolovat si aktuální ostrost zraku bude jen hrstka hypochondrů.
Takhle to opravdu funguje. Proto je nebezpečné kdekoli a jakkoli zmiňovat „většinu“ nebo „normalitu“ ve spojení s negativním jevem. Není „normální mít trauma“, mít trauma je nežádoucí a život omezující stav, a už vůbec není „normální“ mít trauma z něčeho, co je sice slizká hnusárna, ale nemá to žádné závažné následky. Z pohledu do žumpy přece taky nemáš trauma, proč bys ho měla mít, když tu žumpu mineš na ulici a ona na tebe „zabublá“. Když už zůstaneme u tohoto přirovnání, tak „trauma“ je něco, co lze pokládat za „normální“ až v okamžiku, kdy do té žumpy spadneš a budeš se v ní nějakou dobu topit. I proto je ta prevence tak důležitá, naučí tě totiž žumpu identifikovat a vyhýbat se jí. Včetně prevence mediální.