tak tady se přidávám k těm cynickým ženským... nikdy by mě nenapadlo, že výstřih nebo krátká sukně je obtěžování, na druhou stranu jsem nikdy neudělala žádnému muži přímý návrh nebo se ho zkusila dotýkat a on by mě musel rázně odmítnout

muži mě tedy slovně často chválí (typu šaty, úsměv, oči, nohy) a nemám z toho pocit obtěžování a najdou se i tací, kteří zajdou dál, ale vždy jen tam kam je pustím a umím dát každému jasně pocítit, že tahle poznámka na moje prsa mi nevadí, ale ta na můj zadek teda sakra jo. Vždy očekávám, že ne nebo nelibost bude respektováno a většinově se tak děje a naučí se, kde je ta hranice a až když respektováno není tak to vnímám jako obtěžování

stalo se mi tedy jen párkrát, že muži nepřestali i po jasném ne a vymezení se, nejhorší zkušenosti mám se staršími ženatými muži, když jsem byla náctiletá. Jednou mě musela parta kamarádů doslova zachraňovat před opilým tatínkem dvou dětí, který by byl nejspíše schopen mě klidně přede všemi znásilnit jak byl bez sebe. Doslova fyzicky mu museli bránit přístupu ke mě, já se schovávala všude možně, ale byla jsem tam na brigádě a odejít nemohla. Trauma nemám z zážitku žádného.