"Nemyslím si, že negace po jedinci steče jako po deštníku."

Libiku,
tak po mně třeba jo.
Nasere mě, když mi někdo lže do očí nebo křivě obviňuje, ale nenosím to s sebou léta, prostě se naseru, řeknu to třeba doma manželovi nebo napíšu kamarádce, dám si doma nebo v hospodě panáka a tím to končí.
Když mě někdo hnusně podrazí, pamatuju si to, umím toho člověka odstřihnout ze dne na den, ale taky si to s sebou furt nevláčím.
Jediný, co fakt blbě snáším je bezmoc před nějakým trápením. Což je v 99 % případů nemoc a bolest, která nemá dobrý řešení. To nestéká a když, tak hodně pomalu.