... nevím, kdysi se mi něco podobného stalo, šla jsem v jednu ráno po pustém sídlišti na noční autobus, ten jsem zjistila, že nejede, tak jsem šlapala asi tři zastávky do dalšího velkého uzlu - a přidal se ke mě mladý kluk. Jako nejsem žádná křehule, ale on měl určitě ke dvou metrům. Byl zjevně společensky rozjařený a vypadal dobromyslně. Mám pocit, že jsem na něj tenkrát ječela, že jestli si něco zkusí, že mu rozkopu koule. Samozřejmě jsme šli na tu hlavní zastávku oba, ale on pak přede mnou. A jeli jsme spolu kus nočním autobusem, pže jak jinak že...
Jestli mám z něčeho trauma, tak z toho, že jsem způsobila trauma já jemu

Osobně si ale myslím, že v tom je zakopaný pes - že jsme zvyklí a naučení, že se nesmíme nikoho dotknout, ani slovně, že musíme být "hodné holky" a že násilník asi "měl ošklivé dětství", že autoritě (rodič, učitel, šéf) se neodmlouvá... v tomhle souhlasím s Monty - na hrubý pytel hrubá záplata... A možná jsem na toho sympatického mladíka byla hrubá a nechovala jsem se jako dáma, ale zase jsem neskončila někde rozřezaná na kousky ve sklepě... A vymezila jsem se rovnou... možná kdyby dotyčný z článku na první lichotku reagoval nepříjmeně a zhurta, tak by se mu nedostalo nabídky a nemusel být teď "traumatizovaný".