Tohle není ironie - já fakt nevím, jak jsem to dělala, ale mne se nikdo obžežovat nepokoušel nebo jsem si toho nevšimla, to druhý je taky možný
vypadala jsem normálně, průměrně, ani kráska ani zvíře, trochu přemýšlím, jestli to může být tím, že celý život jsem neměla tendenci přistupovat ke klukům jako k jinému pohlaví, ale pristě jen jako k jinému člověku, neumím "jiskření", neumím flirt, neumím dvojsmysly
když jsem byla děcko, měla jsem období podprůměrných proporcí, hubená, nevelká, ale nerozlišovala jsem, jestli mne nasral kluk nebo holka , jednou jsem hnala celá rozruřená kluka, co byl o hlavu a půl vetší než já, přes půl sídliště, protože mi ukradl voděnku ...
ale tím nic nezledčuju, vím, že dost mých kamarádek má nepříjemné zkušenosti, já tady možná jen zúročuju to, že navzdory pomerně ženskému vzhledu, nejsem (dle mojí bývalé ortopedky --cituji "musíte být víc žena"