Myslím, že tam šlo o to, že v tom dětství to byl čin blízkého člověka, nešlo se tomu úplně vyhnout a bylo to opakovaně. V rané dospělosti to byly jednorázové činy, naštěstí nebyly tak hrubé, že bych byla zraněna. Kdybych se bála o život, bylo by to určitě horší. Takhle jsem byla spíš zhnusená a nasraná. A možná už i jinak nastavená tím osaháváním v dětství.