Nemam čas číst diskusi, tak napisu vlastní zkušenost.
Můj prvorozený byl děsný cíťa a intelektuál. Ve druhé třídě se parkrat stalo, ze mu spoluzacka ublizovala ( bouchani do břicha). On ji to nedokázal vrátit, protože “ holky se nemlátí”. Snažili jsme si promluvit s holčičkou i s maminkou, ale byly inteligenčně někde jinde. Náhodou jsme ve stejně době syna zapsali na karate. Tam narazil na skvele a lidské trenéry a možná i diky tomuto sportu si více uvědomil svoji individualitu a své tělo. A to se naučil v krizových chvílích bránit. Nějak si to dobre srovnal v hlavě, vyhrál, získal sebevědomi i fyzické dovednosti k řešení konfliktu. I dnes jako 23 lety flegmaticky chlap dokáže efektivně odrazit útok.