Ahoj, byla jsem v práci.

Nemyslím, že by malý měl nějaké malé sebevědomý nebo nebyl oblíbený, jen prostě je to povahově chytrý jedináček, čili fakt takový malý dospělý... Chybí mu dovednosti té dětské smečky. Proto nerozumí, proč, když "slabším a mladším dětem se nemá nic brát", tak jemu starší a silnější děti klidně berou... atd.

Šikanou bych to nenazývala, je to fakt jen tábor na pár dnů a když je u toho dospělý, tak se mu tam strašně líbí... Problém je v té smečce bez dozoru.

Včera večer kvůli tomu plakal prostě.

Já, která jsem taky malá a hubená (teda byla jsem ), jsem takový problémy neměla, měla jsem holt dva sourozence. Je jasné, že silou tady by nic nezmohl, čili moje nepřirozenější reakce je - nechej je být, nedej najevo, že ti to vadí, je to nebude bavit a za chvilku čepici nechaj bejt... Je-li to moc, běž to říct A. A. je zlatá mladá ženská, známe se už pár let (i malýho), říkala jsem i malýmu, že si nedovedu představit, že by to ona "bagatelizovala" nebo ho nazvala "žalobníčkem" či něco podobnýho.

Ale to je jen příklad.

Do školy chodí do soukromý, malý kolektiv, jen první stupeň - čili riziko šikany je minimální. Na velký sídlištní základce bych se o něj opravdu bála...

Jdu na něj přes rozum, nechci mu říkat, že ty děti jsou pitomci a nemá si s nimi hrát, protože si to nemyslím. Spíš jsou to prostě prázdninově rozblázněné divoké děti (tentokrát). Ale nesnižuji nijak fakt, že moje dítě se tím trápí a že se mu to nelíbí... a moje dítě je holt od malička učeno, že musí brát ohled i na ostatní děti na hřišti, nepředbíhat ve frontě na klouzačku, dívat se, aby neporazil menší dítě... On klidně nechá vyhrát mě, když něco hrajeme, aby mi to nebylo líto . Když mu natírám štípance od komárů, tak je počítá, kolik komárů se (díky němu) najedlo.

Je to asi proto, že jsem si v těhotenství přála tu hodnou holčičku