Marťasíno,
ale já neznám nikoho, kdo by schválně říkal něco bolestného matce. Jako já nevylučuju, že jsem někdy matku ranila (vidím, co mi teď třeba řeknou vlastní puberťáci - a něco jsou neomalenosti) - ale nejsem si toho vědoma.
Podobně se sexuálním obtěžováním - to není chování, které by (normální) člověk dělal nějak úmyslně ("dneska si sednu na tramvaj do Šárky a budu cestou obtěžovat spolucestující") - takže se ti lidi s tím "nesvěří". Protože třeba netuší, že někomu bylo něco nepříjemnýho.
Jak tu psal někdo o študákovi "vydržovaném" třicetiletou ženskou - ta ženská to třeba bere dodnes tak, že si to s kolouškem pěkně užili. Že on má z toho dodnes trauma, tam je problém hlavně v tom, že si to nechal líbit - nepředpokládám, že ho držela svázanýho ve sklepě s puškou u hlavy. A když nic neříkal a vesele u ní bydlel a sexoval s ní, tak jak má ona vědět, že on zpětně z toho má trauma?