Já tedy tenhle způsob "obtěžování" považuji za společenskou interakci, jinak bych z "obtěžování" nevyšla dodnes.
Dříve to asi dámy měly jednodušší, existovaly společensky uznávané signály, kterými žena mohla naznačit zájem, aniž by se musela okolo pána ovinout, jako břečťan. Případně naopak. Zároveň jim jisté způsoby umožnily vycouvat, aniž by si zadali a utrpěli citovou újmu.
Co se mně týče, naznačila jsem zájem a buď se panáček chytil, nebo nic. Pokud nepochopil, nemělo smysl s ním ztrácet čas. No nejpracnější úlovek byl můj budoucí manžel, pak mně to nějak přestalo zajímat.