Manžel poněkud ignoruje domácí binec, dost ho i vytváří a občas má delší dodací lhůty, Občas z legrace řekne buď " No, jo, vím, že jsem to slíbil, nemusíš mi to každého půl roku připomínat." nebo " Já slíbil, že to bude v úterý, ale neřekl jsem, o které úterý se jedná." Ale když se do něčeho pustí, tak jede jak fretka, navíc je velmi šikovný a pak mám mindrák já, že jsem lenivá a nevýkonná.

Co patří do jeho zlatého fondu a už pochopil, že tuto hlášku by si měl spíš odpustit, je, že se ve čtvrt na jednu vyhrabe z pracovny ( kde tak nějak od sedmi ráno buší do kompu), ani se nepodívá na tři hrnce, ve kterých něco bublá na sporáku a zeptá se:" Plánuješ něco k obědu?" Vzhledem k tomu, že vařím pravidelně, od března víceméně denně, když jsem z nějakého důvodu věděla, že bych oběd nestíhala, tak jsme si dopředu domlouvali, kdo bude vařit ( děti i manžel se v koroně zapojili velmi intenzivně), tak mám chuť něčím po něm hodit. Tak v duchu počítám od dvaceti do nuly a říkám si, že to tak nemyslí...