Hele, ale to není maličkost, sebráním kšiltovky to začíná a končí to kde? Já mám ze 4 dětí 3 introverty, nejmladší 10 let, syn 13 let a dcera 16 let procházíme si tím dnes a denně. Nejhůř to nese dcera, která se v 8 letech stala obětí fyzické šikany, řešili jsme to hned, řeším i drobná příkoří, protože to není legrace. Aktuálně je klid. Ony ty naše děti jsou fakt hodné a podobné chování nechápou, jsou důvěřivé a dobře se učí, většinou je šikanují děti z druhé části spektra (špatně se učící). Nejstarší dcera je na víceletém gymplu a zná svoji cenu, je velmi dobrá ve svém oboru a ostatní studenti ji respektují, ve svém oboru má přátele, ve třídě spíš méně, tak to prostě je. Syn je splachovací, ale naučil se bránit a už si na něj nedovolují a opravdu nejvíc problémů je s dcerkou, to je taková ťunťa, nosí samé jedničky, ale do kolektivu prostě nezapadá. Je jiná, má jiné zájmy než je obvyklé, tak co naděláme. Jediný neintrovert je nejmladší dcera, ne že by byla vysloveně tahounem, ale s každým kamarádí a je oblíbená a společenská. My oba rodiče jsme spíš introverti, no tak to ty děti podědily. Není to vada na kráse, mně se hrozně líbí přísloví: svět patří extrovertům, ale introverti světy vytvářejí. Tak v synovi objev v čem je výjimečný a podporuj ho, ať získává sebevědomí a naučí se stát za svým. Sice z něj extrovert asi nikdy nebude, ale naučí se nějak proplouvat ve světě extrovertů.