Len, ale na ten problém je potřeba nazírat širším zorným úhlem - zmiňuješ vylučování ze školy - kam je vylučovat? Do "sanatoria pro děti, co druhým berou čepici" (nadsázka)? S těmi dětmi (oběma) se musí pracovat, a jsou to děti, pořád si zaslouží druhou, třetí šanci...
Sama jsem byla obětí šikany na prahu puberty, jako jedničkářka, introvert a dítě obecně se potýkající s problémy doma všeho druhu. Ono to ze mě bylo nějak cejtit "že se nebudu umět ohradit". Nebyla to vůbec moje chyba a na ty šikanéry vzpomínám jako na sráče, kvůli kterým nejdu na sraz. Ale na druhou stranu taky vím, že jeden z nich mě později opakovaně zdravil na ulici "ahoj M...nko", zdrobněle a mile, druhý se kdysi po letech stavil, jestli spolu nebudeme chodit
(jeho táta byl na tři děti sám, máma od nich utekla), ta fackovací holka je prý dneska skvělá máma a ženská. Ten kopací karatista je teď v dospělosti debil, chlív a opravdovej lidskej hajzl. Já prostě jenom vím, že se tohle prostě časem ještě vyvíjí a že nejsem jediná majitelka pravdy.