Přidat odpověď
Karino, mě při čtení napadla hned jedna vzpomínka. Na starýho pána, co žil sám v baráku na vesnici, jeho děti se odstěhovaly do města. A držel si koně. Děti se bály, že se nakonec u toho nějak zraní, kůň ho kopne, bylo to i fyzicky náročný, neměl pro ni pastvu, krmil senem atd. Tak vyjednaly, že si koně na ustájení veme nějakej soused. A starej pán najednou začal polehávat, všechno ho bolelo, začal hůř chodit a ztratil chuť do života. A prej vzdychal: "Copak dělá moje kobylka?" Takže vrátili kobylku zpátky k němu na dvůr a on najednou zas ožil. Já vím, univerzální návod z toho neplyne, zranit se moh, moh si něco udělat a kůň by tam stál bez péče... Ale některý zdejší návody, že senior si má užívat, tj. posedávat v kavárně, šetřit se, možná taky nejsou univerzální. Zase abychom se starejma nejednali jako s dětma: "Prosím tě nech toho, ještě si něco uděláš."
Předchozí