Sally, no já bych ti to (ne) přála. Jak jsem ti odpovídala výše, raději být x hodin dušná než strpět ms bolesti, když už jsi zmínila ten inhalátor.
A přehrávání opravdu není dcery povaha a zbytečně fantazíruješ. S ex komunikujeme velmi přátelsky a vycházíme vstříct, až na jeho občasné excesy. Před dětmi jsem se nikdy v době rozchodu nepohádali a jasně jim vysvětlili, že jsme pořád oba rodiče a pro ně se nic nemění. A v tomto věku je běžné, že tě ms bolesti překvapí a nemíváš je pokaždé. O to ovšem až tak nejde.
Překvapují mne reakce typu "máte mít léky s sebou" - to se vám nikdy nestalo, že jste zapomněli nebo vás bolesti přepadly neočekáváně?
Že zasloužím nálepku, že chci mít vše pod kontrolou, když jedu 100km to mne taky nenapadlo.
A proč jsem mu neporadila sousedy, tak to už nemyslíte vážně. To si celkem protiřečí, ne? Proč by to mělo napadnout zrovna mne....nemělo to náhodou nenapadnout jeho? Dcera mi volala až po té, co on ji nechal být, že jí neumí pomoct. Už jsem výše psala, že jsem mu pak volala s tím, že to asi nechápe, jak jí je blbě a nenapadlo mne, že by někdo po tomto vysvětlení dokázal odmítnout pomoc a ještě všem zúčastněným vynadal. Ale tak naprosto chápu, že jsou takoví lidé a nebude jich málo.
Naštěstí jsou i takoví, co by si poradili a nepovažují mé překvapení za příležitost ke kritice.