Valkýro, jo, já jsem taky líná. Janko nejsem schopná v práci pracovat těch 8 hodin, ale pár hodin vždycky proflakam, tak ani doma při domácích pracích. Neumím si třeba představit mít dům, muset ho uklízet, k tomu makat na zahradě, vařit, někdo i peče. Já potřebuju spoustu času jen tak proválet, číst si, poslouchat rádio, koukat na seriály. Když jsem měla malé děti, tak nejen, že jsem byla mnoho let totálně nevyspána, tudíž unavená jak blázen jen z toho, ale neměla jsem ani chvilku sama pro sebe. Mně nevadilo to samotné pečování, ráda jsem dětem četla, odpovídala na "proč", chodila s nimi ven, ani ty babovicky na pískovišti mi nevadily, ale to, že to bylo furt, bez konce, den za dnem,noc za nocí. Já si pak šla do práce od toho odpočinout, ale to zas děti byly stále nemocné. V pondělí šly do školky a nejpozději v úterý večer už to bylo : " Maaamiii, mě bolí ...". A 14 dní doma, týden já OČR, týden babičky. Pořád po doktorech, v noci vstávat kvůli antibiotikum, převlékat pozvracene peřiny, dívat se, jak děti trpí v horečkách, dcera třeba mívala 5 dní čtyřicítky u každé angíny a tu měla každý měsíc. Syn zas trpěl na zánět středního ucha. Bylo to zoufale a nekonečné. Trvalo to do 7. třídy, pak zabrala autovakcina a byli nemocní už jen asi 6x ročně.