Proč to tomu ubohému hypotetickému dítěti přeješ, Marťasíno?
Chápu, že je to asi menšinový postoj, ale já to tak fakt mám, netajím se ani před malým dítětem svým vztahem k různým věcem, u kterých se rodiče běžně přemáhají nebo jsou skutečně dojatí, ne proto, že bych to nedokázala zahrát, ale nepřijde mi to fér, neshledávám to nezbytným. Takže syn vyrůstal s tím, že jsem holt taková, jaká jsem a nepřetvařuju se, ono stačí, že to člověk občas musí dělat profesně, ale doma s těmi nejbližšími, to je mi proti srsti. Na druhou stranu to má i jisté výhody, protože pak spíš bude hrát fér i to dítě. Mě tahle forma otevřenosti ve vztazích maximálně vyhovuje, i když je mi jasný, že by z komunikace a formy našeho rodinného života spousta lidí dostala osypky.