Přidat odpověď
Libiku,
syn až do čtyř let odmítal cokoli kreslit. Když dostal do ruky pastelku, jen počmáral papír a řekl, že neumí kreslit. Začal, az když si pravděpodobně myslel, že umí. Ale to není ničí zásluha ani vliv, s takovou povahou se narodil - v půl roce se postavil, začal chodit kolem postýlky, pak kolem nábytku... všichni jsme čekali, že se začne pouštět a padat. Ne, on čtyři měsíce ťapal kolem nábytku a pustil se, až když nepadal. Bylo to tak prakticky se vším, s mluvením, čtením... Prostě to tak má. Nepouští se do ničeho, čím si není jistej.
Předchozí