"osobně mě na tom fascinuje to, že u malého dítěte je "špatně", když dá rodič najevo svůj nesouhlas nebo nevoli, ale u velkého většina souhlasí s tím, že se jeho potřeby a přání mají omezovat"

Monty, to je asi věc nastavení toho rodiče, neomezuji starší děti o moc více ani méně, než když byly menší (jako je fakt, že první dotykáč dostala nejstarší v 11 letech, mladší dcera v 8 a synové ho mají slíbený také na osmé narozeniny. Když chtěla dcera ve třech na balet přesvědčovala jsem ji asi stejně, jako nyní nejmladšího syna ujišťuji o tom, že gymnastika je mnohem lepší než fotbal. Ovšem mám tu zkušenost, že nejstarší šla tehdy na jednu lekci nějakých tanečků, řekla že tam chodit nechce, v tom vytrvala, takže jsem jí stejně za pár týdnů na ten balet stejně přihlásila.

a ještě
"ětiletému nekoupím něco, z čeho se mi navaluje a ani nebudu předstírat, že se mi to líbí, ale když bude chtít něco, co je pro mě vrchol nevkusu patnáctiletý dítě, nemám problém mu na to dát peníze, pokud by to na sobě nemělo logo Ortel nebo nějakou podobnou extremistickou sračku."
Pětiůleté, alespoň tedy u nás, si o to, co mu nechceš koupit, napíše s klidem Ježíškovi, a ti starší si na to ušetří. Ortel tedy u nás nikdo nechce a děti o jeho existenci patrně vůbec netuší, zatím bojkotuji jen iphone, koně, papouška a nově rejnoky.