směsice zvědavosti, smutku, pocit provinilosti (jako bych nahlížela do cizího soukromí)... na jednu stranu mě fascinují a chtěla bych vědět víc, na druhou stranu, pokud je zasadím do doby třeba předválečné, děsí mě za ně, co je čeká... stejně jako "šťastné konce" prvorepublikových filmů, kdy mi vždycky proletí hlavou "kdybyste tak věděli"... a zároveň si říkám, komu jednou třeba proletí podobná myšlenka nad našimi rozesmátými fotkami...