když míval muž noční směny a dcera byla malinká, mívala jsem záchvaty strachu a paniky a pamatuju si největší dilema, jestli mám zamknout vchodové dveře... protože kdyby se chtěl někdo dobývat dveřmi, je dobře je zamknout, ale co když už je nějaký vrahoun v bytě a já pak nebudu moct utéct... klíče v zámku jsou hloupost (každej vrahoun by je vytáhl, než se ukáže) a navíc co kdyby ani žádnej vrahoun nebyl a muž se pak ráno nedostal domů...
btw vrahoun v bytě - skoro by mě zajímalo, kam by se asi tak v tom 3+1 schoval, abych o něm nevěděla
nejhorší je, že jsem si už tehdy sama uvědomovala, jak je to nesmyslný (panelák plný sousedů), ale ten strach byl stejně silnější
na druhou stranu to pro mne bylo v té době skoro nové, bylo to po dlouhé době, kdy jsem se začala zase bát